VÝPRAVA DO BULHARSKA, ANEB TRNITÁ CESTA ZA ŠAMPIONÁTY

  Zkusit udělat s Blanc Berrym Ancilias a Natalkou ( Athalia White Ancilias ) šampionát Bulharska a navštívit další stát,poznat nové lidi mě začalo lákat již v květnu tohoto roku.
  Problémem bylo,že Blanc Berrymu bylo pro účast v CACové třídě 15 měsíců až v červenci a žádný bulharských termín výstav mi nevyhovoval.

  Až začátkem října jsem  objevila, že 14.a 15.listopadu bude dvoudenní CACIBová výstava v Sofii. Manželovi se do Bulharska nechtělo. Oslovila jsem
  několik výstav chtivých lidiček, ale nikomu se tak daleko nechtělo. Již jsem se smířila, že Bulharsko nebude, ale pak jsem se opět podívala na bulharský ƂPФK
  a po zjištění změny pro získání bulharského šampionátu jsem začala znovu pátrat jak se tam dostat.
 
  Jedinou spolujízdu na dvoudenní mezinárodní výstavu do Sofie organizovala Iveta Klápová. Zavolala jsem,přihlásila jsem se.
  Jedinou nevýhodu jsem spatřovala v tom, že někteří účastníci zájezdu neměli pas, nebo jejich pejsci titr na vzteklinu, který je potřebný při zpětném návratu ze
  Srbska a že se pojede přes Rumunsko, tzn. země bez dálnice a navíc o necelých 200km vícenež přes již zmíněné Srbsko.

Začala jsem se těšit na jízdu autobusem, dvousedadlo, video, čajíček při zastavení. Tak jednoduše to vypadalo, ale opak byl pravdou. Čím více se výstava blížila tím
více vystavovatelů se odhlašovalo. Že neobsadíme autobus bylo již jasné. Pak Iveta Klapová zavolala, že se asi nepojede, pro malý počet lidí. Pokoušela se sehnat mikrobus,
ale ten by se finančně značně prodražil. Naše cesta do Sofie s Blanc Berrym a Natalkou byla opět ohrožena. Cesta vlakem o jaké jsem chvíli  uvažovala, byla finančně
nákladná a také se mi nechtělo s dvěma bílými mlaďochy cestovat samotné.
Pak zavolala Iveta Klápová že se pojede ve třech autech.
Ohrožení konání výstavy pro zákaz hromadných akcí z důvodu ptačí a prasečí chřipky byl vyřešen, když jedna z účastnic naší výpravy kontaktovala  bulharskou ambasádu a
poté i pořadatele výstav, kteří potvrdili, že výstavy se  konat budou.
Výstavy jsem přihlásila v poslední možný termín, hodinu před půlnocí.
Nakonec jela auta jen dvě. Od Lídlu v Průhonicích, kde jsem jako poslední dvounožec s Blancem a Natalkou nastupovala jsme odjížděli ve čtvrtek 12.11.2009 asi v 19,30 hodin.
V Brně před naložením  Rodhéského Ridgebacka Simby došlo při sjezdu k drobné kolizi druhého auta, které naštěstí vyřešila jen výměna adres, takže zdržení bylo minimální.
V Bratislavě jsme naložily posledního člena výpravy jokšírskou teriérku. V kompletní sestavě 7 lidiček- dámská jízda a 10 psů - dva Rodhésští ridgebaci,
malý pinč - fenka Šifu, tři yorkové, australská kelpie - fenka  Hamunaptra, havanský psík - fenka Aneli a dva bílý švýcarští ovčáci Blanc Berry a Natalka ( Athalia White ) jsme přes
maďarský Szeget, Timisoaru, Lugoj, Drobeta -Turnu Severin dorazili na trajekt v rumunském  Calafatu, kde jsme na asi 20 minutovou plavbu trajektem do bulharského Vidinu
čekaly hodinu. Plánovaly jsme dojezd do hotelu v rozumných večerních hodinách, avšak náš odpočinek se protáhl  o téměř dvě hodiny, zaspaly jsme.Dalším zdržením bylo
občasné bloudění v nepřehledně značených městečkách, ale zejména velké množství toulavých psů, pohybujících se při i po silnicích, což se odráželo ve velkém počtu přejetých
psů ( asi 40), mezi nimiž nechyběla i štěňata. Toulaví psi byli všude. Asi nejlépe na tom byli " pumpoví psí bezdomovci ", kteří si pečlivě hlídali svůj rajon.

Do hotelu Gloria Palace v Sofii, pod Vitošou jsme dorazili v sobotu 14.11.2009 po druhé hodině, dle místního času v noci.
Zamluveny jsme měli dva apartmány. Apartmán měl obývák, dvě ložnice a dvě koupelny. Neměl chybu a také snídaně  v pěkné restauraci byly výborné.
Já s Blancem a Natalkou jsme byli na pokoji sami, druhého dne večer po večeři na kterou jsme si v areálu Gloria Palace všichni zašli, jsem si pustila televizi a snažila se rozumět
bulharštině.
Obě výstavy se pořádaly ve sportovní hale Lokomotiva. Počet přihlášených psů nebyl závratný, po oba dny přes 220 psů, přibližně 70 -ti plemen. Co mě však překvapilo byl počet
14 přihlášených zemí. Nejpočetněji byli zastoupeni domácí bulharští vystavovatelé ( 73),pro mě překvapivě druzí byli Francouzi s 38 psy, následovali Rusové s 29 psy,
Česká republika, Srbsko, Slovensko,Řecko, Polsko, Ukrajina, Belgie, Makedonie, Rumunsko, Maďarsko a Chorvatsko.

Prvního dne získala Natalka od slovinského rozhodčího Stefana Sinka výbornou 1, CAC a CACIB, Blanc Berrymu k těmto titulům přibyl i BOB - vítěz plemene
a BOG - nejkrásnější jedinec FCI skupiny 1.
Druhý výstavní den posuzovaný bulharským rozhodčím Georgiem Eftimovem proběhl podobně. Natalka CAC,CACIB a Blanc Berry CAC, CACIB, BOB.
Pro devatenáctiměsíčního Blanc Berryho je to již 7 BOB. Jen o titul BOG FCI1 jsem nestačila doběhnout, protože jsem po soutěži párů s Natalkou a Blanc Berrym musela
odložit Natalku do boxu. Škoda, věřím,že by i tentokráte Blanc Berry dosáhl na titul nejvyšší.

Blanc Berry a Natalka splnili podmínky ŠAMPIONA BULHARSKA a mohou se tak pyšnit, že jsou prvními bílými švýcarskými ovčáky v Česko - Slovensku s tímto Národním šampionátem.
Jsem na ně velmi pyšná. Nepochybně jdou ve stopách svých rodičů, otců Multi šampionů Athose Ancilia a Tarkana de vi Pasay  a šampionek Ancinky  a Myšky.

Mezi posouzením a finálem jsem měla dostatek času, který jsem využila k prohlídce místní tržnice, areálu a přilehlých ulic. Samozřejmě se psy

Všem 10 psíkům z naší výpravy se podařilo splnit bulharského šampiona a tak jsme v dobré náladě odjížděly okolo 15 hodiny místního času směr domov.

Cesta ubíhala poklidně. Ve Vidinu jsme na trajekt do Calafatu sice čekaly asi 1,5 hodiny, občas nám v rychlejší jízdě bránila mlha, ale psů se naštěstí kolem silnic potulovalo minimálně.
Na celnici po nás chtěli vidět pasy, už jsem si toho odvykla  a přišlo mi to zvláštní. Roušky celníků proti nákaze chřipkou byly nutností, ale působily trochu hrůzostrašně a sklíčeně.
Vypadalo to, že se vrátíme domů v rozumném čase, ale všemu bylo jinak. Naštěstí v neštěstí až v Maďarsku v městě Szeget se nám po 10 hodině raní rozsvítila kontrolka. Nejhorší
varianta se bohužel potvrdila - alternátor.Měli jsme štěstí´že  byli v místním servisu vstřícní a slíbili výměnu alternátoru do skončení pracovní doby. Tuto dobu jsme si zkrátila procházkou
v místním lesíku a pak jsme se pohybovali se psy jako atrakce v areálu servisu. Čtyři účastnice s šesti psíky nás opustily a jeli domů napřed.. Z auta jsem si stačila vyndat box, takže
moji pejsci měli po dobu dlouhého čekání kam složit nožičky.
Po šesti hodinách strávených po nočním dešti venku bylo auto opravené a my jsme pak již bez dalších příhod dorazili domů.

Velké díky za zdar celé výpravy patří  Ivetě Klápové, která celou akci zorganizovala, řídila tam i zpět, vystavovala...
Iveta, za což ji velmi děkuji  nás  vyložila až před domem 15 minut po půlnoci, dne 17.11.2009

Tak skončila naše výprava do bulharské Sofie a trnitá cesta za bulharským šampionem.
Na špatné se brzy zapomene a zbudou jen krásné vzpomínky, pár fotografií, pohár a  zarámované šampionáty na zdi...

Všem, kteří mi zaslali fotky děkuji.
Na fotografie, kterých není mnoho, protože jsme cestovaly převážně za soumraku a tmy se můžete podívat ZDE

Eva Vobořilová, Natalka a Blanc Berry